G. Schröder v rozhovoru pro HN
1.5.2005
HN: Pane kancléři, přesně před rokem došlo k největšímu a také nejdražšímu rozšíření Evropské unie v historii. Dvanáct měsíců je dost dlouhá doba na to, aby se dalo aspoň částečně bilancovat. Co tedy podle vás vstup desítky nových zemí do EU Evropě, potažmo Německu, přinesl?GS: Připomínáme si v těchto dnech nejen první výročí rozšíření, vzpomínáme i na konec druhé světové války. Této válce padly za oběť milióny lidí a v jejím důsledku byla Evropa rozdělena zdí, ostnatým drátem a železnou oponou. Na tomto pozadí se 1. května 2004 vstupem deseti států do Evropské unie naplnilo historické poslání: Evropa překonala své bolestné rozdělení. V tom především tkví trvalý význam tohoto data.My všichni profitujeme z loňského rozšíření EU o nové demokratické a hospodářsky dynamické členy. Dává nám šanci, že náš evropský model společnosti, který spojuje hospodářskou sílu se sociální solidaritou, udržíme a upevníme i v době globalizace. To se nám však podaří pouze tehdy, postaráme-li se o to, aby hospodářská konkurence probíhala za férových soutěžních podmínek, a to jak uvnitř Evropy, tak v celém světě. K tomu potřebujeme Evropu, která se nesbližuje dále pouze hospodářsky, nýbrž i politicky.
HN: Spousta lidí, zejména u vás v Německu, měla strach, že s rozšířením unie vzroste kriminalita. Že německé dálnice zaplaví nákladní automobily z Východu, že lidé přijdou o práci. Stalo se něco z toho, čeho se obávali? GS: Nárůst kriminality v důsledku rozšíření jsme nezaznamenali. Je to spíš tak, že vstup nových zemí otevřel nové možnosti pro lepší spolupráci v boji s organizovaným zločinem. A tyto možnosti nyní využíváme. V nákladní dopravě přinesl vstup našich sousedů, České republiky a Polska, citelnou úlevu pro občany našich pohraničních obcí: Česká republika a Polsko byly začleněny do společného vnitřního trhu, odbouraly se celní formality, takže zácpy nákladních vozů na našich hranicích patří minulosti.
HN: Přestože zdůrazňujete především pozitiva rozšíření EU, mělo i svoje negativní stránky. Z nových zemí do Německa přišla levná pracovní síla, která u vás v rámci svobody poskytování služeb v EU nabízí svoji práci. Ve snaze zabránit tomu chce vaše vláda zavést minimální mzdu. Byla tedy přeci jen chyba, že jste před 1. květnem 2004 netrvali na přísnějších přechodných obdobích pro poskytovatele služeb z nových zemí unie? GS: Mé vládě se poprvé podařilo zakotvit do přístupové smlouvy přechodné lhůty jak u volného pohybu pracovníků, tak i u svobody poskytování služeb. Považuji to ve smyslu férových soutěžních podmínek i nadále za správné a oprávněné. Problémy, které dnes v Německu v některých oblastech máme, vyplývají ze zneužívání pravidel. Spolková vláda proto zamýšlí rozšířit zákon o vysílání pracovníků nad rámec stavebního oboru. Tím se budou moci ty pracovní podmínky, které platí pro každého domácího zaměstnavatele, v budoucnu rozšířit i na zahraniční podniky, které do Německa pracovníky vysílají. Pro potírání zneužívání svobody při poskytování služeb a svobody usazování jsme vytvořili speciální skupinu, která má zajistit dodržování zákona a pořádku na pracovním trhu.
HN: Pravděpodobnost, že Německo zruší přechodné období pro volný pohyb pracovních sil dřív než za šest let, je tedy – vzhledem k současné německé debatě o mzdovém dumpingu – asi hodně malá, že? GS: Přechodná lhůta není nehybná, je to flexibilní stupňový model. Vždycky jsme říkali, že po vstupu budeme vyžadovat nejdřív první stupeň, který zahrnuje dva roky. Potom posoudíme situaci u nás na pracovním trhu a rozhodneme, zda potřebujeme i příští tříletý stupeň.
HN: Místopředseda Evropské komise Franco Frattini nedávno řekl, že by se nové státy EU měly stát členy Schengenu už v říjnu 2007. Okamžitě poté se – zejména z Německa – začaly ozývat hlasy, že rušit tak brzy hraniční kontroly je přinejmenším nerozumné… GS: Nové členské státy EU jsou přeci již dlouho členy schengenského prostoru. Ale: dokud nesplňují všechny závazky, které z toho plynou, nemohou být osobní kontroly na vnitřních hranicích se starými členskými státy EU zrušeny. Jedná se především o zajištění nových vnějších hranic unie a o zapojení nových členských států EU do schengenského pátracího systému druhé generace. Podle současných plánů Evropské unie je to skutečně tak, že má být hodnocení nových členských států ohledně úplné realizace bezpečnostních opatření zcela ukončeno už v roce 2007. Zda může být tento termín dodržen, závisí z velké části na samotných nových členských státech EU.
HN: Před rokem hýbalo Evropou rozšíření EU na východ, dnes je tématem číslo jedna evropská ústava. O vás je známo, že ústavní smlouvu podporujete. Řekněte – proč vlastně takový dokument potřebujeme? Každý stát unie má přece svou vlastní ústavu. GS: Evropskou ústavou vytvoříme předpoklad pro to, aby se zvětšená Evropa stala akceschopnější, demokratičtější a pro každého srozumitelnější. Charta základních práv bude právně závazná, proces rozhodování se zjednoduší, vymezí se kompetence mezi národní a evropskou úrovní a zvláště zavedením funkce evropského ministra zahraničí můžeme posílit hlas Evropy ve světě. Evropská jednota a národní samostatnost jsou dvě strany jedné mince: demokratická a výkonná Evropa je nejlepší zárukou toho, že můžeme zachovat naše národní zvláštnosti i v době globalizace.
Citováno z http://www.ihned.cz/1-10072840-16070070-000000_d-34 ze dne 2.5.2005
